Hľadať

Pohovka jako umělecké dílo

Pohovky, židle a další sedadla jsou předměty, které se dotýkají našeho života každý den. Proto není divu, že se také stávají součástí téměř všech oblastí umění a kultury. Designová kožená sedačka, kterou si pořídíte do obýváku, může být už sama o sobě uměleckým dílem. Avšak zde bude řeč o nábytku, jehož účelem je spíše vystavování v galeriích. Taková sedadla už zřejmě považujeme spíše za sochy, či konceptuální umění, než za nábytek. Často i proto, že umělecká idea autora se zrovna neslučuje s pohodlím a praktičností.

clanek - zidle jako umelecke dilo 1

                První dílo, které v tomto článku nesmí chybět, se nazývá „One and three chairs“ (Jedna a tři židle). Takto v roce 1965 americký umělec Joseph Kosuth pojmenoval svou galerijní instalaci, která obsahovala pouze obyčejnou dřevěnou židli, její fotografii na stěně, a slovníkovou definici výrazu židle. Jednalo se o jeden z prvních počinů konceptuálního umění. To je spíše  způsobem nazírání, než uměním v pravém smyslu slova. Není důležité samotné umělecké dílo, ale právě koncept, jenž se dá zopakovat. Umělecká hodnota takového konceptu je stále stejná a nezáleží, zda vidíte jeho provedení naživo, či na fotografii. Konkrétně „One and three chairs“ má být parafrází na Platónovu ideu forem. Podle některých interpretací Joseph Kosuth pokládá otázky, jako: „Co všechno je židle? Může jí být reálná věc, umělecké zobrazení i definice?“

                Jak bylo naznačeno v úvodu, nestávají se židle jen předmětem konceptu, ale také sochařského umění. Jednou z nejvýraznějších je jistě dominanta Ženevy, nazvaná „Broken chair“ (rozbitá židle). Tu postavil švýcarský umělec Daniel Berset naproti Paláci národů, který slouží jako kancelář OSN. Rozbitá židle, celá ze dřeva, se tyčí do výšky dvanácti metrů a jedna její noha je v půli uražená. Dílo má být symbolem a připomínkou nebezpečí nášlapných min. Podobně velká židle, avšak celá i se stolem, stála v roce 2005 na louce v londýnském Hamstead Heath. Celá konstrukce z železa a dřeva dostala název „The writer“ (spisovatel). Má být poctou autorům a vyjádřením osamělosti psaní. Umístění nebylo náhodné. Tato oblast blízko Londýna je totiž svázána s některými slavnými spisovateli, například romantickým básníkem Johnem Keatsem.

clanek - zidle jako umelecke dilo 2

                   Abychom však neupřednostňovali obyčejné židle, v galeriích po celém světě se vystavuje i mnoho křesel a pohovek netradičního zjevu. Například v Číně vznikl tzv. „China chair project,“ při kterém několik umělců vytvořilo různá křesla s velmi podivným vzhledem. Na výstavě pak byl k vidění ušák nazvaný „Jabba Hutt“, který skutečně trochu připomíná slavnou postavu z Hvězdných válek, nebo křeslo, jehož čalounění imituje povrch kaktusu. Jednu zajímavou pohovku vytvořil také americký konceptuální umělec John Baldessari. Celá galerijní instalace obsahovala sedačku ve tvaru lidského ucha dekorovanou dvěma vázami na stěnách v podobě obrácených nosů.

                 Podobných projektů vzniká stále mnoho. Některé jsou prosté a s jasným poselstvím, některé se stávají až šíleným a zdánlivě neužitečným uměním. Všechny nám ale připomínají, že nábytek není jenom praktický předmět pro naše každodenní potřeby. Pohovky mohou kromě pohodlí vyjadřovat i estetickou krásu a vlastnit uměleckou hodnotu. 

Neméně zajímavá je i cesta pohovek historií. Jak se vyvinuly do dnešní podoby? Přečtěte si článek Pohovka v průběhu věků